Gliese 876 je hvězda, kterou na obloze nenalezneme bez silného dalekohledu. Do roku 1998 se považovala za obyčejnou, ba o ní většina lidí (včetně mě) vůbec neslyšela.
Roku 1998 se ale vše změnilo. Na orbitě hvězdy byla nalezena planeta, označená Gliese 876 b. Byla to jedna z prvních planet nalezených jinde nežli u našeho Slunce, a dlouhou dobu si držela pozici vůbec nejbližší extrasolární planety. Tři roky na to byla objevena planeta druhá, označená Gliese 876 c, obíhající ještě o něco blíže, čímž se hvězda zařadila mezi nemnoho známých soustav s více planetami.
Poznámka ohledně pojmenovávání planet:
Planety mají stejné jméno jako jejich hvězda, ovšem
doplněné o malé písmenko.
Možná vás zajímá, proč má potom Gliese 876 planety b, c, d, ale chybí mu planeta a. Je to důsledek konvence při pojmenovávání planet – prostě se vždycky začíná až od b. Malé a je pomyslně rezervováno pro hvězdu, i když se zásadně nepíše. Písmenka se udělují vzestupně podle data objevu.
Zdá se to celkem logické, ovšem potíž je, že planety se
neobjevují popořadě, ale dost nahodile. U Gliese 876 se shodou okolností „písmenkuje“
zvenku dovnitř, v jiných případech však opačně, nebo totálně napřeskáčku.
Některé drzé hvězdy jsou navíc samy dvojité či trojité, a
pak nastává zmatek. Pak máme hvězdu, jménem třeba Hvězda A, kterou obíhá menší
Hvězda B. Pokud má Hvězda B planety, nazývají se Hvězda B b, Hvězda B c, a tak
dále. Nemluvě o tom, že i malá písmenka nejsou vždy vyhrazena pro planety, ale
někdy jsou jimi označovány i hvězdy – kdyby se třeba přišlo na to, že Hvězda A
je dvojitá, budou se její složky nazývat Hvězda Aa a Hvězda Ab.
Ještě štěstí, že prozatím neznáme příliš mnoho
komplikovaných hvězdných systémů, i tak je v tom obstojný chaos.
Jako by toho nebylo málo, občas se stane, že se přijde na
to, že některá z planet vlastně neexistuje, že její existenci lživě
předstírala sama hvězda, objevitel, nebo jeho dalekohled. Pak se ukazuje, že
označovací systém, který na první pohled vypadá hezky a přehledně takový vůbec není.
Ze všech extrasolárních planet mě jako scifistu právě Gliese 876 vždycky fascinoval nejvíc.
Zaprvé, je to hvězda z našeho pozemského pohledu značně exotická – červený trpaslík. Má jen necelou třetinu hmoty Slunce a zlomeček jeho svítivosti, jeho světlo je krvavě rudé, a i v jiných ohledech se chová poněkud jinak, než by se podle nás řádně vychované slunce chovat mělo.
Zadruhé, obě jeho planety jsou velice zajímavé z hlediska obyvatelnosti. Obíhají sice mnohem blíže než Země, dokonce i mnohem blíže než Merkur, ale protože je jejich slunce tak slabé, je jejich teplota srovnatelná s teplotou Země (pro c) respektive Marsu (b).
Zatřetí, obě planety jsou plynní obři (něco jako Jupiter či Saturn). A obři rádi disponují celou rodinou měsíců, včetně pořádných „macků“ o rozměrech planet – viz Jupiter či Saturn. Pokud by totéž platilo pro oba souputníky Gliese 876, mohlo by se zde nacházet požehnané množství obyvatelných těles, například osm obyvatelných měsíců v jediné soustavě (kdyby každá z planet měla čtyři velké měsíce jako Jupiter, proč ne???)
A zapáté, jak už jsme si řekli, je to hvězda v měřítku Galaxie přímo na našem zápraží – co více by si mohl přát kdokoli, kdo se chystá vypustit mezihvězdnou loď?
Nebyl jsem samozřejmě sám, kdo si tohoto nadějného místečka povšiml – mezi prvními byli UFOlogové, kteří zde lokalizovali údajnou základnu UFOnů, kteří se prohánějí po naší obloze a oblasti 51 v Nevadě. Jinak však tato soustava byla ušetřena nějakého přehnaného zájmu ze strany scifistů nebo dokonce i astronomů.
Nadějné místo, stranou od hlučícího davu, se mi zalíbilo, a začal jsem je v duchu zaplňovat fiktivními měsíci a jinými malebnými zákoutími, s postranním úmyslem napsat o této soustavě nějakou tu sci-fi povídku. Planeta c dostala hned čtyři satelity osídlené inteligentními rasami, sjednocenými v meziplanetární republiku Osh, na oběžnicích b se proháněly amoniakové potvory, a na fiktivní třetí planetě d těsně u hvězdy (tehdy jsem ještě netušil, že mi tam takovou planetu opravdu najdou) se v oceánech lávy zrodil život na bázi křemíku. No, uznávám, zrovna tvrdá sci-fi by to nebyla, ale nápad to nebyl až tak špatný.
Ovšem než se nějaká ta povídka napíše, musí se čekat na vhodnou konstelaci hvězd, přesněji řečeno až nápad uzraje, až bude čas, až bude chuť, až se dopíše to, co se ještě nedopsalo… a tak se stalo, že než jsem měl čas toto rázovité, napůl skutečné a napůl fiktivní sousvětí literárně zvěčnit, přihrnul se Darth Vader s Hvězdou smrti a milou meziplanetární republiku Osh rozmetal na hromadu kamení. A mě zbyly jenom oči pro pláč.
Tedy, on to vlastně nebyl Darth Vader, nýbrž dvojice astronomů z univerzity v Arizoně, a žádná Hvězda smrti, ale obyčejný počítač. Ale to vyjde skoro nastejno.
Tito astronomové zajisté nezamýšleli nic zlého, když se pustili do výzkumů stability oběžných drah měsíců u planet jiných hvězd. Jejich počítačový model nesmlouvavě odsoudil obyvatelné oběžnice planety c do říše pohádek – vzhledem k blízkosti hvězdy a dalším problémům zde prostě nemůže existovat nic o podstatnější hmotnosti. Stabilita měsíců totiž klesá s blízkostí hvězdy a také s hmotností uvažovaného měsíce. Planeta c je tak blízko, že ani za příznivých okolností by nemohla delší dobu hostit těleso větší než pouhý větší asteroid, nemluvě o větším počtu těles o hmotnosti Země.
Planeta b sice tímto „útokem“ tolik neutrpěla, ale ta přeci jen nemá tak ideální teplotu, a tak původní idea vzala za své. No dobře, mohl bych zmíněnou studii ignorovat, nicméně psát povídky o světech, o nichž určitě vím že neexistují, zdaleka není taková zábava jako psát o těch, o kterých jenom nevím zda existují. A tak jsem na povídku (prozatím…) rezignoval a omezil se na tento článek.
Nicméně trpaslíci, červené nevyjímaje, mají svoji hrdost, a tak se dotyčná hvězda rozhodla ukázat, že ještě nepatří do starého železa a že by se jí rozhodně trochu zájmu věnovat mělo. Když si nevysloužila povídku a byla oloupena o své fiktivní měsíce, pořídila si „aspoň“ další planetu – sice ne obyvatelnou, zato však skutečnou.
Právě včera se na Internetu objevila zpráva, že právě zde byla objevena dosud nejmenší známá „normální“ extrasolární planeta – o hmotnosti „jen“ 6-8x větší než naše Země.
Abychom docenili, co to vlastně znamená, musíme si uvědomit, jak se vlastně planety u jiných hvězd hledají a jaká jsou naše omezení.
Nejběžnější a nejspolehlivější detekční metody vycházejí ze zkoumání pohybu hvězdy. Říká se sice, že planeta obíhá kolem hvězdy, ale není to zcela pravda. Zároveň totiž i „hvězda obíhá planetu“ – je vychylována ze své pozice její gravitací. Používá se přirovnání k atletovi chystajícímu se vrhnout kladivo – nejenom že kladivo „obíhá“ atleta, ale také sportovcem pořádně „cloumá“. I kdyby používal neviditelné kladivo, snadno bychom si mohli z jeho pohybů domyslet, že v rukách musí držet něco pořádně těžkého.
A zrovna tak v případě hvězdy – přestože planetu nevidíme, můžeme si domyslet, že tam je, a dokonce zjistit, jak rychle se pohybuje a jak je přibližně těžká.
Bohužel, hmotnost většiny planet je ve srovnání s hmotností většiny hvězd zcela zanedbatelná, a tak je efekt podstatně méně dramatický než u zmíněného atleta s kladivem. Je velice obtížné a časově náročné měřit polohu nebo rychlost hvězdy tak přesně, abychom nějaké planety nalezli. Hvězdy nám to také nijak neulehčují, mnohé z nich totiž pulsují nebo dělají jinou neplechu, což samozřejmě přístroje mate.
Je logické, že nejsnáze se hledají planety největší a ležící co nejblíže ke své hvězdě. Ty jsou přeci jen i svému slunci schopny udělit pořádného „lomcováka“. Prozatím tedy byly nacházeny především planety o hmotnosti Saturna, Jupitera či ještě vyšší. „Drobečci“ typu Země byli skoro bez šance.
Poněkud jiná situace byla u pulsarů, což jsou zbytky vyhaslých hvězd, které sice příliš nezáří, ale zato vydávají pravidelné radiové signály. Zde je hledání snadnější, a tak byla brzy nalezena tělesa o hmotnosti Země, Měsíce nebo i menší. Ovšem tyto světy byly napřed usmaženy výbuchem své mateřské hvězdy, později zmrzly na kost, když její zbytek vychladl, a návdavkem jsou bičovány smrtícím zářením svého pulsaru. Život v našem slova smyslu je tam tedy nemožný, a pulsarové planety jsou pouhou kuriozitou bez většího významu.
Postupně, jak se zlepšovala měření, byly nalézány planety menší a menší i u normálních hvězd. v září 2004 byly objeveny světy o hmotnosti odpovídající planetě Uran – 14 –20x těžší než Země. Leží však tak blízko svých hvězd, že jejich teplota musí dosahovat 600 -1200°C! (Merkur má průměrnou teplotu jen něco přes 100°C). Není vlastně vůbec jisté, co jsou tyto světy zač, má se však za to, že alespoň ty menší nejsou žádné plynné koule jako planety doposud objevované, nýbrž světy z kamene, s pevným povrchem, po němž lze kráčet. Ne, že bych to někomu doporučoval, vzhledem k těm teplotám.
Je tedy vidět, že nález planety ještě zhruba 2x je mimořádným úspěchem a dalším milníkem na cestě k nalezení obyvatelných světů.
Jak tedy Gliese 876 d (jak byla nová planeta prozatím pokřtěna) vlastně vypadá?
Nalézá se 50x blíže svému slunci nežli naše Země a jeho rok trvá necelé dva dny. Průměrná teplota na povrchu (neuvažujeme-li atmosféru a skleníkový efekt) může činit něco mezi 300-500°C, je tedy dost podobná teplotě na povrchu Venuše. Ve skutečnosti je však možné, že tato planeta má vázanou rotaci, takže nastavuje své hvězdě jen jednu stranu. Pak by osluněná strana byla ještě o něco teplejší, zatímco ta tmavá chladnější. Rozdíl mezi světlou a tmavou stranou však bude tím menší, čím bude ovzduší hustší.
Ovzduší neobsahuje vodík a patrně ani hélium, takže rozhodně nejde o žádnou plynnou kouli. Spíše bude mít atmosféru dusíku a CO2, podobnou planetě Venuši.
Na povrchu je gravitace asi 2x větší než naše. Teplota je, ať je to jak chce, jistě pekelná, určitě zde zuří silná sopečná činnost a některé typy nízkotající lávy mohou dokonce tvořit trvalá jezera. Na noční straně by čistě teoreticky mohla existovat kapalná voda, ale šance je spíše mizivá. To už spíše ty oceány lávy s křemíkovými nestvůrami…
Rozhodně to není místo, kde by chtěl člověk pobývat. Ale přinejmenším je to důkaz, že ve vesmíru nejsou jen samé přerostlé světy trpící plynatostí, ale i přijatelně velká kamenná tělesa, a že i tato jsme s naší technikou schopni zachytit. Navíc červení trpaslíci jsou zdaleka nejhojnějším typem hvězd, takže objev terestrické planety u jednoho z nich je velmi povzbudivý.
Nezbývá než čekat, až se podaří objev podobně velké planety ve vzdálenosti o něco větší – tam, kde je voda kapalinou a ne plynem, tam, kde život mohl opravdu vzniknout.
Gliese 876 však nade vší pochybnost prokázal, že i když šance výskytu UFOnů a jiných mimozemských potvor povážlivě klesly, rozhodně je to zajímavé místo.
Odkazy z anglického internetu:
http://www.extrasolar.net/mainframes.html
http://news.bbc.co.uk/1/hi/sci/tech/4089534.stm
Odkazy na moje vlastní stránky (ne, že bych se chtěl chlubit, nebo že by byly nějak moc k věci, ale zase jsou česky :-) )
http://www.distantworlds.wz.cz/DisWorlds1-2/Astro/ZnameHvezdy.htm
http://www.distantworlds.wz.cz/DisWorlds1-2/ET/RedDwarfLife.htm