Měsíc Iapetus je jednou z větších oběžnic malebné planety Saturn. Byl objeven již roku 1671 Giovannim Cassinim. Tento proslulý astronom objevil hned několik Saturnových měsíců, Iapetus mu však řádně zamotal hlavu. Tento satelit byl totiž viditelný pouze po část svého oběhu, jindy se zdálo, že beze stopy zmizel!
Cassini zakrátko přišel s přijatelným vysvětlením – jedna strana Iapetu je extrémně tmavá, zatímco druhá téměř bílá. A jak se tento měsíc během svého oběhu otáčí, výrazně se mění jeho jasnost. To je samo o sobě dosti neobvyklé, a Cassini jistě netušil, jaká je příčina tohoto jevu. A ani dnes nejsme o nic moudřejší.
Arthur C. Clarke ve své původní Vesmírné Odyssei popisuje Iapetus jako místo setkání s mimozemšťany. Značnou část jeho povrchu pokrývá velká bílá skvrna s mimozemským monolitem uvnitř.
Když se roku 1981 k Iapetu přiblížila sonda Voyager 2, Carl Sagan zaslal Clarkeovi první fotografii Iapeta s poznámkou „Myslíme na tebe…“. Iapetus měl na svém povrchu obrovskou bílou skvrnu, třebaže monolit chyběl.
Další snímky ukázaly, že přibližně polovina měsíce je čistě bílá (albedo cca 0,6, tedy jako čistý led), zatímco druhá velice tmavá (albedo 0,03, tedy uhlově černá). Rozdělení obou barev na povrchu měsíce je přibližně stejnoměrné a hranice celkem ostrá, i když nikoli rovná či pravidelná.
Posléze (z důvodů mě neznámých) usoudili, že světlé zbarvení je původní, zatímco tmavé je způsobeno materiálem zvenčí. Kde se ale vzal? Co je vůbec zač? A proč pokryl právě jednu polokouli Iapeta a ne tu druhou?
Sonda Cassini, pojmenovaná po objeviteli Iapeta, snímkovala těleso v roce 2004 a další fotografie ještě přijdou. Snímky jsou mnohem kvalitnější, ovšem záhadu nijak nezmenšily. Ba naopak – na tmavé straně měsíce byl objeven hřeben, vysoký 13-20 km a zhruba stejně široký, téměř dokonale rovný, na několika místech dokonce ztrojený, kopírující linii Iapetova rovníku po téměř dvě třetiny jeho délky.
Když jsem poprvé spatřil fotografii tohoto útvaru, pomyslel jsem si něco jako „to by mě tedy zajímalo, jak tohle vysvětlí.“
A jak to vypadá vysvětlení doposud scházejí.
Než se pustíme dál, musím pro úplnost zopakovat několik čísel.
Poloměr Iapeta činí 718 km (Země 6378, Měsíc 1738). Přesto to není těleso nijak malé a tlak materiálu v jeho nitru stačí na to, aby udržel kulovitý tvar.
Hustota činí 1270 kg/m3. To odpovídá mírně znečištěnému vodnímu ledu, a ten je asi také hlavní složkou měsíce. Není ani divu, teplota v pravé poledne na temné straně činí -143°C, a na straně světlé je ještě o 30°C nižší. Nemluvě o podmínkách v noci…
Povrch je kompletně pokryt krátery a neliší se v tom od ostatních srovnatelných těles.
Jakmile se objevily snímky rovníkového hřebene, objevily se okamžitě spekulace, že taková struktura musí být umělá. Nutno dodat, že tento útvar je natolik rovný, že si o takové vysvětlení přímo říká. Dvoubarevný povrch je rovněž podezřelý. A našlo se samozřejmě hezkých pár dalších záhad.
Tábor ufologů a romantiků tedy přišel s vlastním vysvětlením: Iapetus není nic jiného než obrovská kosmická loď, něco na způsob Hvězdy smrti z Hvězdných válek, anebo jde o nesmírný artefakt, monument vypovídající o moci jakési mimozemské rasy, poselství pozemšťanům. Že by se Clarke přeci jen nemýlil?
Projděme si tedy argumenty, proč by tento měsíc vlastně měl být umělého původu:
1) Rovníkový
hřeben.
Tento útvar je natolik pravidelný a rovný, že popírá většinu přirozených
vysvětlení. V některých místech se rozpadá na více rovnoběžných linií –
opět něco, co se v přírodě často neobjevuje. Mohlo by se jednat o uměle
vybudovanou zeď, anebo o vnitřní strukturu „lodi“, nějakou vzpěru, která byla
odhalena v důsledku eroze dopady meteoritů.
2) Černobílé
zabarvení.
Může jít o prostý způsob jak upoutat pozornost – těžko by se hledalo něco
nápadnějšího. Jiní si myslí, že zdrojem buď bílého, nebo černého materiálu je
nitro „kosmické stanice“, z něhož unikla atmosféra, voda či něco jiného.
3) Geometrický
tvar.
Iapetus na některých (jen některých!) snímcích sondy Cassini vypadá, jakoby
jeho okraj nebyl kulatý, ale hranatý. Celkový tvar tohoto měsíce by pak nebyl
kulovitý, ale přibližně dvanáctistěnný! Pokud by to byla pravda, jeho původ by
jen těžko mohl být přirozený, a pokud ano, musel by být výsledkem dosud zcela
netušených procesů. Co třeba Iapetus jako obří krystal???
4) Složení
povrchu.
Povrch Iapeta neodráží radarové paprsky tak dobře, jak by měl. Vyskytla se
proto hypotéza, že se podobá povrchu letadel Stealth – jde o protiradarový
ochranný nátěr.
5) Ruiny
na povrchu.
Někteří záhadologové prohlašují, že na povrchu se nalézají budovy, geometrické
obrazce atd.
6) Tvar
a rozmístění kráterů.
V rozmístění kráterů a jejich tvaru lze údajně vysledovat systém.
7) Orbitální
parametry.
Čísla popisující orbitu Iapeta jsou údajně nenáhodná a skrývají v sobě
nějaký význam…
8) Otočení
Iapeta.
Jeden ze zdrojů uvádí, že původní Cassiniho pozorování naznačovala, že
orientace tmavá-světlá na Iapetu byla tehdy právě opačná než dnes.
To jsou tedy stručné shrnuté argumenty zastánců teorie umělosti. Pokusme se nyní shrnout, co si o této problematice myslí astronomové, a také se trochu zamyslet.
Bod jedna, tedy rovníkový hřeben, je podle mě nejpozoruhodnější. Zcela neoddiskutovatelně existuje a už na první pohled vypadá bizarně a nepatřičně. Když uvážíme, že byl vystaven nesčetným dopadům asteroidů, které mohly známky umělého původu setřít, rozhodně nelze takovou věc vyloučit. Jeho rozměry jsou obrovské, ale to nemuselo pro mimozemšťany mnoho znamenat. A navíc Iapetus má nízkou gravitaci, takže stavba by nemusela být tak obtížná.
Přirozená vysvětlení jsou v podstatě dvě. Zaprvé se může jednat o tektonický zlom, podle něhož došlo k výlevu ledové „lávy“ nebo jakémusi vrásnění. Vysvětlit jeho přímost a obrovitost je obtížné, ale rozhodně nelze tuto alternativu od stolu zavrhnout.
Druhé vysvětlení je mnohem zajímavější a zároveň zdůvodňuje tvar tohoto útvaru. Podle něj se Iapetus dostal kdysi do oblasti Saturnových prstenců a prorážel si jimi cestu. Částice prstence – vesměs špinavý led – dopadaly prudce na povrch tělesa. Protože prstence jsou jen několik set metrů silné, není divu, že dopadaly v úzké linii podle rovníku Iapeta. Déšť částic a vzniklý žár vytvořil vodní páru, která se srazila na opačné straně měsíce, než kam materiál dopadal, a vytvořila tam bílou jinovatku.
Vadou na kráse je, že Iapetus obíhá relativně daleko od své mateřské planety, a navíc ještě se značným sklonem, takže při své dosavadní (nebo jí blízké) orbitě by se nemohl dostat s prstenci do kontaktu. Ovšem skloněná orbita nasvědčuje, že s Iapetem se v minulosti něco pořádně divokého dělo (pokud tedy na tuto orbitu nepřiletěl a nezaparkoval na ní silou svých motorů). Není vyloučeno, že tento měsíc kdysi bludně putoval Saturnovou soustavou a nakonec byl působením jiných měsíců vymrštěn tam, kde jsme jej našli.
Vysvětlení černobílého povrchu je více, ale ani ona nejsou zcela přesvědčivá.
Většina vědců si myslí, že druhotný je tmavý materiál, který se na Iapetus dostal odjinud. Ovšem odkud? Sonda Cassini zjistila, že Phoebe, velmi tmavá oběžnice Saturnu a domnělý zdroj této černoty, je složena z materiálů zcela odlišných. Tato hypotéza zdaleka není opuštěna, ale příliš jí nevěřím.
Dalším možným zdrojem je kryovulkanismus (prýštění roztavených ledů). Mohl souviset s formací rovníkového hřebene, ale i toto vysvětlení neobjasňuje, proč je tmavá právě a jenom jedna polokoule. Vysvětlení o střetu s prstencem jsme se již dotkli.
Jistou možností je, že povrchový materiál se na slunci zahřívá a pozvolna z něj sublimuje vodní pára. Ta může uniknout do kosmu, anebo se srazí někde, kde je teplota ještě nižší. Čerstvě vytvořená jinovatka je světlejší, tedy chladnější, a tak se na ní usazuje další a další led. Naopak teplejší oblasti se vody zbavují, čímž tmavnou a ještě více se ohřívají.
Dalším pokračováním tohoto procesu mohlo dojít k ostrému oddělení jasných a temných oblastí. Tuto teorii podporuje fakt, že póly (chladnější) jsou pokryty bílým terénem, zatímco tmavá oblast leží podél části rovníku. Tmavý materiál je téměř bezvodý, což může něco znamenat.
Rozdílná zbarvení mohou být také produkty rozdílné míry eroze vlivem mikrometeoritů.
A co geometrický tvar? Je možné, že jde o optický klam nebo přístrojovou chybu, popř. o artefakt vzniklý počítačovým zpracováním obrazu. Toto vysvětlení je nejpravděpodobnější.
Může též jít o náhodu. Nepravidelný, rozbombardovaný povrch Iapeta mohl skutečně vytvořit několik rovných linií, ovšem to neznamená, že celé těleso má tvar pravidelného dvanáctistěnu.
Dvanáctistěnný tvar Iapeta však nebyl dosud zaregistrován oficiálními místy (podle konspiračních teorií je dokonce záměrně ignorován a zatajován). Je nutné počkat, jak to vysvětlí NASA.
Antiradarový nátěr bych hbitě odsoudil do říše nesmyslů. Pokud by někdo stavěl loď o rozměrech menší planetky, která je vidět na míle daleko i slabým dalekohledem, proč by ji u všech všudy opatřil stealth technologií?
Iapetus má v podstatě jen tři možnosti, jak odrážet radar – stejně jako typické měsíce, či více anebo méně. A to, že si „vybral“ právě tu třetí, nemusí ještě zhola nic znamenat.
Údajné ruiny na povrchu mohou být klidně artefakty kamery či následného zpracování digitálního obrazu. Krátery se podle mého názoru nijak neliší od kráterů kdekoli jinde a vznikly tedy jednoznačně dopady normálních meteoritů, ať už je samotný Iapetus měsíc nebo kosmická loď.
Domnělé pravidelnosti v jejich rozmístění a tvaru jsou názornou ukázkou dovednosti lidského mozku, který velice snadno, ba s radostí objevuje v sebechaotičtějším systému řád. Stejně jako při sledování oblaků vidíme hrady, dračí tlamy nebo lidské siluety, ve skvrnách na Měsíci vidíme usměvavé obličeje, bohyně, zajíce a kdovíco ještě, na fotografiích Marsu nacházíme tajemné tváře a v nahodilých uskupeních hvězd hledáme mytologické postavy, tak i při detailním studiu jakéhokoli planetárního povrchu nalezneme něco, co připomíná umělé struktury nebo určitý systém zákonitostí. Je to zcela normální a nikdo, kdo má všech pět pohromadě, by se tím neměl nechat zmást.
Totéž platí i pro orbitální parametry. Když se v nich budeme dost dlouho rýpat, jistě nalezneme šokující numerologické souvislosti. Stejně jako je nalezneme při proměřování téměř čehokoli, pokud si dost potrápíme mozek. Ani tam, kde by jejich existence byla zdůvodnitelná, však nelze jednoznačně prokázat, zda byly záměrem tvůrce či pouhou náhodou – viz pyramidy.
A údajné otočení Iapeta je patrně omylem. Cassini patrně používal dalekohled, který zobrazoval stranově převráceně, a pokud zakresloval přesně to, co viděl, snadno mohlo dojít k omylu. (Zde by se velice hodil obrázek, ale Explorer On-Line takový luxus neumožňuje, takže si musíte udělat představu svépomocí.) A pokud nebyl viníkem mýlky Cassini, snadno jím mohl být kdokoli další během uplynulých staletí.
A zde podávám několik dalších protiargumentů, proč by Iapetus neměl být umělou družicí:
o Je nesmírně velký. Těžko odhadnout, k jakému účelu by sloužilo tak velké těleso. Hvězda smrti ze Starwars měla rozměry malého měsíce, ovšem Iapetus je pořádně velký měsíc. Neříkám, že s dost vyspělou technologií nejde postavit všelicos, ale co by potom dělal v solárním systému, kde se jinak žádné stopy po civilizaci takové vyspělosti neobjevují? (A že by stopy zanechala, kdyby zde působila dost dlouho na to, aby vybudovala takový kolos!). Proč byl zaparkován na orbitě tak mrazivé planety, a ne někde v přívětivějších oblastech?
o Je nesmírně těžký. Iapetus mohl být zvážen podle gravitačního působení na kosmické sondy. Víme tedy, že je právě tak těžký, jako kdyby byl z ledu. Rozhodně tedy neobsahuje žádné příliš velké dutiny a není nijak moc odlehčen, jak by snadno mohl být. Vlastní obrovskou vahou působí na své nitro, a kdyby byl vytvořen z nějakých nosníků a konstrukcí, musely by tyto být neobyčejně pevné.
o K čemu by byl? Jako obytná stanice by mnohem lépe sloužil v teplejších částech sluneční soustavy, např. v pásu asteroidů. Jako loď je poněkud veliký a na svou velikost až příliš těžký.
o Iapetus je příliš starý, než aby se mohly zachovat tak jemné struktury, jako jsou budovy na povrchu nebo významně vyladěná oběžná dráha. Podle počtu kráterů (pokud tyto nebyly dodány uměle „na matení soupeře“!!!) je jistě minimálně stovky miliónů let stár, a nejspíš ještě daleko více. Jeho dráha se musela dramaticky měnit a povrch byl kompletně přeorán impakty. Takové věci jako dvoubarevný povrch nebo rovníková „zeď“ by se uchovat mohly, nic menšího však nejspíš ne.
o Kdo
by ho tehdy postavil? Kde se tu vzali, kam zmizeli, proč nenechali jiné stopy?
V inkriminované době obývaly Zemi asi pouhé bakterie, takže Slunce bylo celkem
nezajímavou hvězdou s jednou potenciálně obyvatelnou planetou, ale nijak
zvlášť výjimečnou. Navíc zde létaly celé roje asteroidů a jiného neřádu, takže
to nebyl hvězdný systém, kde by mohl někdo něco pohledávat.
Iapetus jako poselství lidem neměl také smysl, když ještě eexistovali – kdo by
mohl tušit, že bakterie jednou vynaleznou dalekohledy???
Řekněme však, že to bylo trošku jinak. Kdybych byl ufon a chtěl postavit něco jako Iapetus, rozhodně bych jej nebudoval z cihel, traverz nebo čehokoli jiného, a nezačal stavět „na zelené louce“. Popadl bych to, co je po ruce – přirozený měsíc vhodné velikosti, prošpikoval bych jej základnami a eventuálně přetvořil jeho povrch. Pokud bych byl schopen takovým kolosem hnout, mohl bych jej klidně i použít jako loď („planetoloď“). Pokud tedy na Iapetu působila inteligentní bytost, provedla přesně tohle. To vysvětluje, proč se Iapetus, je-li umělý, tvarem a hmotnostní tak nápadně podobá přirozenému měsíci.
Dozvíme se v budoucnu víc? Asi ano, ale to není záruka, že se tento oříšek podaří rozlousknout. Naopak – záhad a nejasností může přibývat, aniž se misky vah vychýlí tím či oním směrem.
A i kdyby, zastánci umělosti Iapeta rozhodně nezmizí. Podobně jako zastánci tváře na Marsu budou tvrdit, že NASA lže. Pokud totiž NASA uveřejní snímek, který hovoří ve prospěch záhadologů, je jimi bez ptaní přijat. Ovšem jakmile prohlásí, že jde o náhodu či optický klam, a třeba i předloží důkazy, je bez milosti osočena ze lži, konspirace a falšování faktů.
Ruku na srdce – kdyby NASA šlo o utajení všech záhad kosmu, proč by u všech všudy fotografie obličejů na Marsu a hřebenů na Iapetu vůbec uveřejňovali?
Jak to tedy s Iapetem je? To nikdo neví. A světe div se, ani já ne.
Jsem si celkem jist, že Iapetus jako takový umělým výtvorem není, to ale neznamená, že nebyl někým pozměněn. Ovšem prozatím zůstávám skeptikem. Přisuzovat vše, co zatím nedokážeme zcela pochopit, působení mimozemšťanů je bláhové. Rozhodně však budu nové objevy ze Saturnu dále sledovat – ať budou novinky jakékoli, rozhodně budou stát za to.
Vy si svůj názor udělejte sami – třeba to budete právě vy, naši milí čtenáři, kdo přijde s tím jednoduchým a geniálním vysvětlením, které dosud nikoho nenapadlo.
http://saturn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/images.cfm?subCategoryID=14
http://en.wikipedia.org/wiki/Iapetus_%28moon%29
http://www.nineplanets.org/iapetus.html
http://www.enterprisemission.com/moon1.htm