Jak je vidět, Pluto nedá astronomům ani na chvilku pokoj. Ještě se ani nedohodli, zda to je či není planeta, a už zase o sobě dává vědět: má totiž měsíčky.
Pluto objevil roku 1930 Clyde Tombaugh z Lowellovy observatoře v Arizoně. Planeta, o níž se tehdy nevědělo skoro nic, byla pokřtěna podle boha podsvětí.
Ovšem až roku 1978 se zjistilo, že Pluto má měsíc. Ten byl logicky pojmenován Charon, podle převozníka, který převáží duše zemřelých přes řeku Styx.
Objev Charonu umožnil správné určení velikosti a hmotnosti Pluta, a kromě jiného vzbudil zaslouženou pozornost. Charon je totiž relativně největším známým satelitem (tj. je největší v porovnání se svou mateřskou planetou.) Je tak velký, že se dokonce ani nedá říci, že by obíhal kolem Pluta, nýbrž obě tělesa obíhají kolem společného těžiště, které leží v prostoru mezi nimi. Kromě toho leží také dosti blízko své mateřské planetě, přibližně 20 x blíže než Měsíc od Země. Vzájemná blízkost a velikost obou těles způsobila, že mají navzájem vázanou rotaci – tj. Charon visí stále nad jedním bodem povrchu Pluta a zároveň k němu přivrací stále stejnou tvář. Díky těmto kuriózním vlastnostem, které nikde jinde ve Sluneční soustavě nenajdeme, se občas hovoří o dvojplanetě Pluto-Charon.
Nedávno byl oznámen objev dalších dvou měsíců Pluta, uskutečněný pomocí Hubbleova teleskopu 15 května 2005. Jsou podstatně méně jasné a také mnohem menší než Charon, leží též mnohem dál a obíhají proti směru hodinových ručiček. Dodatečně byly zjištěny i na starších snímcích z Hubblu. Předchozí pozorování s kratší dobou expozice je nezachytila právě z důvodu nízké jasnosti – a také proto, že jejich existenci nikdo neočekával. Údaje o těchto tělesech jsou však ještě značně nepřesné, takže se čeká, až budou potvrzeny a upřesněny dalším pozorováním. Pak oba nové satelity dostanou i poetičtější jména než jsou současná kódová označení.
Každopádně nové satelity dodaly Plutu na důležitosti a zajímavosti – v současné době jde o jedinou pevnou planetu s více než dvěmi oběžnicemi.
|
Měsíc |
Průměr (km) |
Vzdálenost (km) |
Doba oběhu (dny) |
Charon |
1192 |
19 410 |
6,39 |
|
S/2005 P2 |
30-150 |
49 400? |
26? |
|
S/2005 P1 |
50-160 |
64 700? |
38? |
Nicméně „zanedlouho“ se o Plutu dozvíme mnohem více. Mezi 11. lednem a 14. únorem 2006 se očekává start sondy New Horizons. Pokud vše vyjde dobře a sonda odstartuje včas (tj. v prvních 23 dnech startovacího okna), bude moci využít prakový efekt Jupitera, který urychlí její cestu. Pak by mohla k cíli dorazit už mezi lety 2015 – 2017. Pokud se start opozdí a Jupiterova výpomoc možná nebude, k cíli dospěje až roku 2018 – 2020.
Jedná se o první sondu k Plutu. Půltunový průzkumník kolem planety, dvojplanety či dvojplanetky prosviští, zdokumentuje její povrch a zejména atmosféru, a pak možná zamíří dál, k nějakému jinému objektu Kuiperova pásu.
O sondě k Plutu se hovořilo dlouho. Původní mise Pluto Express však byla zrušena z důvodu chronického snižování rozpočtu NASA. Odborná a nejen odborná veřejnost však byla proti, a tak bylo po počátečním váhání rozhodnuto výpravu k Plutu přeci jen uskutečnit. Kdyby se totiž otálelo, na Plutu by přišla zima a atmosféra, která nás z mnoha důvodů zajímá, by mohla kompletně zmrznout. A protože rok na Plutu trvá 248 let, čekání na jaro by se pěkně protáhlo.
Pluto a jeho sousedé jsou zajímaví hned z několika důvodů. Zaprvé proto, že se jedná o celou velkou skupinu těles, o nichž zatím víme velice málo a žádné z nich dosud nebylo navštíveno. Zadruhé jsou tyto planetky pozůstatky relativně nedotčeného původního materiálu, z něhož vznikala větší tělesa. Vzhledem k tomu, že tento materiál byl mimo jiné i hlavním zdrojem organických látek, z nichž později na Zemi (a snad nejen tam) vznikal život, není studium takovýchto „pozůstatků“ bez zajímavosti. Kuiperův pás může být také zdrojem některých těles, která pronikla nebo pronikají do vnitřní Sluneční soustavy – od některých měsíců velkých planet (Triton) až po komety, dopadající občas i na naši vlastní planetu.
Je dokonce možné, že na Plutu a Charonu existují rezervoáry kapalin. Pluto je dost velký na to, aby produkoval nějaké vnitřní teplo, které by mohlo stačit k vytvoření kapalné vrstvy poblíž jeho kamenného jádra. V tomto oceánu musí být i značné množství organických látek, které jsou na Plutu podle všeho zcela běžné. Život v oceánu Pluta je však značně nepravděpodobný, na rozdíl od Europy by byl oceán Pluta chladný a nehybný. Na Plutu (tj. na dně jeho oceánu) totiž patrně chybějí klasické vulkány a vývěry, které by byly pro případné podpovrchové mikroorganismy asi jediným myslitelným zdrojem energie.
Charon je příliš malý, než aby měl kapalné nitro sám od sebe, mohou ho však ohřívat slapové síly Pluta a případně i dalších dvou satelitů. I když je tento ohřev pravděpodobně zanedbatelný, nelze zcela vyloučit, že by zde mohly existovat podzemní zdroje vody podobně jako na Plutu.
Každopádně však na povrchu obou těles může probíhat tzv. kryovulkanismus, tedy „soptění“ těkavých látek, jako je metan, dusík a organický prach, popřípadě dokonce roztavené směsi čpavku a vody. Tyto procesy postupně doplňují atmosféru Pluta, která ovšem průběžně jednak vymrzá, jednak uniká do kosmu.
Jak vidno, ať už Pluto je nebo není planeta, je to rozhodně nesmírně zajímavé těleso a zasluhuje si další zkoumání. Držme proto sondě New Horizons všechny dostupné palce a ostatní prsty, ať dorazí ke svému vzdálenému cíli v pořádku a včas. Kdoví, jaká další překvapení nám tato planeta-neplaneta ještě připraví!
http://pluto.jhuapl.edu/science/everything_pluto/9_insideStory.html
http://pluto.jhuapl.edu/index.php
http://www.nasa.gov/vision/universe/solarsystem/hubble_pluto.html
http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/4396546.stm
http://www.astro.cz/clanek/2208
http://www.distantworlds.wz.cz/DisWorlds1-2/Solarsys/ZivotLed.htm